Historie elektráren

Už od pradávna se lidé snaží využít přírodní zdroje a energie z nich pocházející ke svému prospěchu. Na dlouhá léta byla jedinou energií, kterou dokázalo lidstvo rozumně spoutat a ušetřit díky ní svou práci, energie mechanická (vítr, voda). Jak to však bylo s elektřinou a s její výrobou?
Elektrická energie se samozřejmě na Zemi vyskytuje od jejího vzniku, ale pouze ve formě, v níž ji lidé neuměli využít. Jednalo se především o atmosférické výboje, které jsou dodnes natolik nevyzpytatelnou záležitostí, aby s nimi bylo možno pracovat.

Čas velkých vynálezů
Zásadní zlom nastal v období průmyslové revoluce v 19. století. Fyzikální objevy té doby, včetně vynálezu elektrického generátoru, umožnily naprostou společenskou změnu. Fyzik Michael Faraday zjistil, že elektrickou energii lze vyrobit z mechanického pohybu a vymyslel princip dynama. Další známý vědec T. A. Edison tuto myšlenku dotáhl do praxe a sestrojil první velká dynama umožňující napájet například veřejné osvětlení.
Spolu s dalšími vynálezy v oblasti elektrotechniky měla elektrická energie otevřenou cestu dobýt svět. Základním prvkem pro její využití se staly elektrárny. První vodní elektrárnu sestrojil Edison v USA a první evropskou postavili ve Švýcarsku.

První skutečné elektrárny
S vynálezem elektrického generátoru už nebyl problém zkonstruovat elektrárnu. Vždyť energii z větru a vody lidstvo využívalo dávno. Stačilo tedy na větrné či vodní kolo namontovat generátor s příslušnou regulací a elektrárna byla na světě. Její vývoj však ještě v období 19. století značně posunul vpřed vynález parního stroje a vodní turbíny. Parní stroje dokázaly vytvářet mechanickou energii z ohně – nejdříve ze dřeva a pak i z fosilních paliv.
Po vynálezu parních turbín začala éra tepelných elektráren, která trvá v podstatě dodnes. Turbíny vodní umožnily efektivně zvládat a využívat vysoké výkony z vodní energie. Výstavba přehradních nádrží se rozjela ve velkém a v nezměněné podobě se v ní dosud pokračuje. První v Česku byla v Jindřichově Hradci roku 1888. Z vodních elektráren houfně vybudovaných v 1. polovině 20. století u nás některé fungují dodnes. Jednou z nejstarších je ta na Labi v Poděbradech.
Původně byly elektrárny sestrojovány pro uzavřené sítě (elektrické napájení železniční tratě, osvětlení města nebo továrny). Později, s budováním veřejných síti a neustálým zdokonalováním technologií, se stavěly elektrárny větší s vyššími výkony.

Atomové elektrárny přicházejí
Omezeností zdrojů fosilních paliv vznikla poptávka po jejich náhradě i po změně elektráren. Jaderné elektrárny se začaly budovat po druhé světové válce a stále se jedná o elektrárny tepelné, pouze s tím rozdílem, že teplo vzniká v jaderném reaktoru. Společenská problematičnost jaderné energie uvedla její využití v nemilost a tyto elektrárny se dále zřizují v omezené míře, nebo dokonce ruší.
Tenčící se zásoby fosilních paliv donutily lidstvo hledat náhradní, nejlépe obnovitelné zdroje energie. Tomu pomohl i rozvoj elektroniky ve 20. století. Technologie často vyvinuté pro válečný či vesmírný program našly široké využití v civilním prostředí. Díky moderním možnostem regulace se v posledních letech rychle rozvinuly elektrárny větrné, fotovoltaické nebo např. přílivové či bioplynové. Dále se budují i malé vodní elektrárny.
Tím se pomalu mění i skladba jednotlivých elektráren, kdy na uspokojení potřeb lidí a průmyslu se místo několika málo velkých elektráren bude podílet větší množství malých zdrojů. Dnes není problém mít i domácí elektrárnu pro vlastní využití s dodávkou do sítě.

• #obecné
• # elektřina